Marek Švehla a Petr
Třešňák napsali ve svém článku Respektu 7/2007 „Děti proti školám“ následující:
„Osmiletá gymnázia totiž vytváří dětské
dostihy ve věku, kdy na to děti nejsou mentálně připravené, kazí jim dětství,
vytváří nesmyslné rivality a vůbec velkou nespravedlivost.“ a dále
dodávají: „Realita je následující: pokud
se chce desetileté nebo jedenáctileté dítě dostat na gymnázium, vyžaduje to
minimálně čtyři, ale lépe osm měsíců poměrně tvrdého učení, protože látka
vyžadovaná při zkouškách dalece přesahuje učivo v tu dobu probírané ve škole.“
Soutěživí rodiče
Jsem přesvědčen, že ani
první ani druhý citát z článku, který napsali Marek Švehla a Petr Třešňák není
pravdivý. Osmiletá gymnázia nevytvářejí dětské dostihy. Dostihy vytvářejí někteří rodiče uchazečů o přijetí na osmileté gymnázium. Proč? Protože se
domnívají, že tímto krokem svým dětem zajistí nejlepší budoucnost. Problém je
v soutěživosti ve školství obecně. Tato soutěživost se ale nevyskytuje u
desetiletých dětí, ale u rodičů. Rodiče podporují soutěživost v dětech. A
to se také můžeme dočíst v článku „Změňte systém!“: „Moji rodiče jsou oba inženýři a samozřejmě mi už odmala vtloukali do
hlavy, že musím jít na vysokou školu… (Myslím, že dost mých vrstevníků to
zná.) Takže bylo rozhodnuto, že se přihlásím na
místní gymnázium – z páté třídy ZŠ do primy gymnázia. Bohužel jsem neuspěl. Nicméně ten obrovský
tlak.“ ( pozn. autora – kráceno) Rodiče vytvářejí na děti neskutečný tlak
na který nejsou připraveny. Takže problém je v mentalitě rodičů a ne
v gymnáziích, jak to tvrdí autoři článku.
Možnost volby
Dále, osmiletá gymnázia
kazí dětství. Tak to už je trochu moc i na mě. Zamysleli se autoři vůbec, že
děti nemusí dělat ani zkoušky na gymnázium a pokud nechtějí ani na něj jít?
Zdůvodnění, že pokud dítě nebude dělat přijímací zkoušky, nebo se na gymnázium
nedostane bude mít depresi, je více než nerozumné (netýká se pouze případů „pokud dítě navštěvuje oblíbenou základní
školu“). Základní školy mohou nabídnout celkem dobrou nabídku dětem, které
jsou sice schopné, ale nechce se jim investovat tolik času do učení
v nízkém věku. Mohou místo toho tento čas využít na sportovní či jiné
zájmové činnosti. Několik mých bývalých spolužáků to tak udělalo a žádné trauma
neprožili. Naopak byli se svou volbou spokojeni. A pokud mluvíme o traumatu
z neúspěšných zkoušek, tak musíme zmínit, že za toto trauma jsou
zodpovědní pouze a především rodiče popř. další lidé, kteří přikládají zkouškám
na víceletá gymnázia větší váhu než jim skutečně náleží. Právě tím, že si
neuvědomují, že to není jediná cesta jak se na vysokou školu v tuto chvíli
úspěšně připravit. Mnozí rodiče si chtějí totiž realizovat své plány na svých
potomcích a to je skutečně to nejhorší co jim mohou způsobit. Z toho všechny
tyto potíže.
„Elita“
Osmiletá gymnázia vytváří
nesmyslné rivality a vůbec velkou nespravedlnost. Nevím kde se v české
společnosti vzalo, že gymnázia jsou „elitní“ školy a pouze pro některé.
Rivalitu mezi základními školami a gymnázii vytváří společnost. O to se
gymnázia nemusí ani starat. Není zdravé myslet si, že na osmiletých gymnáziích
je něco „elitního“, pouze jde o instituci, kde se žáci více věnují studiu než
na základní škole v určitých oblastech. Věnují učení více času. To je ale
pouze jejich volba a něco je to stojí. Žáci základních škol mají více času,
s kterým mohou naložit jak uznají za vhodné. To snad není výhoda? Mohou se
učit přesně stejně dobře, nebo mohou svůj čas investovat jinak, jak jsem už
uvedl dříve. V čem by tedy měla být osmiletá gymnázia tak nespravedlivá?
Že umožňují lidem vybrat si jinou cestu investice času než typickou?
Pouhý sen
K citátu druhému:
není pravda, že by látka, z které se skládají přijímací zkoušky mohla být
tak rozsáhlá jak uvádějí autoři. Jako příklad uvedu třeba sebe. Jinak bych se
totiž já na gymnázium vůbec nemohl dostat. Individuálně jsem se nepřipravoval
vůbec nijak. Pouze jsem chodil na běžný seminář z češtiny v páté
třídě. A tohoto semináře se účastnila asi třetina ze všech žáků pátého ročníku
základní školy. Takže nic výjimečného. Na gymnázium jsem se dostal úplně bez
problémů (pro zájemce uvádím že jsem byl 5.-7./120 a přijímalo se 30 žáků). Jak
je to možné? Je to tím, že stačila pouze látka
podle osnov probíraná na základní škole. Nebyly to ani minimální čtyři
měsíce, ani běžných osm měsíců tvrdého učení.
Chceme je?
Autoři zastávali také
názor pro zrušení víceletých gymnázií. Po absolvování dosavadního studia na
gymnáziu musím být zákonitě proti. Nejsem žádný fanatický vyznavač školy ani
bezbřehý snílek o stavu na gymnáziích obecně. Vidím na nich mnoho problémů
stejně jako na celém školství. Například nízké mzdy, které nemotivují učitele,
ani zájemce o učitelství na školách obecně. Je katastrofální, že lidé kteří by
měli na školách měli učit především, raději odcházejí do soukromé sféry za vyššími platy. Nestačí totiž mnohým na slušné uživení rodiny. To je vizitka
školství. Dalším problémem je třeba způsob výuky. Učení obrovského procenta
látky pouze nazpaměť. Tzn. upřednostňování lidí pouze s dobrou pamětí a
tím pádem likvidace jakéhokoliv konstruktivního přístupu. S tím souvisí,
že poté co do hlavy určené množství látka „nasypete“ a uděláte příslušnou
zkoušku, můžete vše s klidem zapomenout. A takto bych mohl pokračovat
dále… To ale není mým cílem.
Přes všechny tyto
problémy poskytují víceletá gymnázia velkou šanci k rozvoji
intelektuálních schopností. Záleží pouze na každém jestli tuto šanci chce či
nechce využít a co je ochoten pro ni udělat. Na závěr bych chtěl požádat
čtenáře, který došel až sem, aby se vyvaroval stejných chyb na svých dětech
jako mnozí rodiče, které jsem zde uvedl. Pak nebude prezentován falešný obraz
víceletých gymnázií, jaký jim byl společností vytvořen.